Hltáme s nadšením první slova o filosofii, protože filosofie je to co jsme toužili studovat. Najednou nehltáme jenom slova filosofie, ale soustu jiných slov, jiných věd. Postupně jiné věci hltat přestaneme, prvotní nadšení rychle opadlo, najednou vidíme jak je spousta předmětů nepraktických, máme dojem, že se snaží jenom zaplnit nějaké místo, jako když na díru u kalhot použijeme záplatu. A záplat se najednou objevuje víc a víc, až vaše filosofie přechází do pozadí.
S žalem nad ztrátou ideí utíkáme do hospod, pobrečet si nad nespravedlností světa, nad tím, jak šťastně žil Sokrates, ač neměl nic, nic ani nežádal, pouze učit ty co měli o jeho učení zájem, pracoval rukama a nikdy se za to nestyděl a pak najednou v (tehdy celkem neobvyklém) pokročilém věku 70ti let byl popraven, zjevně proto, že se ostatním znelíbil svým přístupem. Brečíme tedy nad ztrátou někoho, koho jsme nikdy nepotkali a kdo by klidně mohl být naprosto fiktivní, ale milujeme ho celou svou bytostí, protože jenom to je v tuhle ojedinělou chvíli správné.
Přichází období zkouškové, nejhorší týdny vašeho života. Protože jestli jste si kdy mysleli, že jste zažili vyčerpání sil, bude pro vás následujících pár týdnů jako ledová voda vhozená do rozpálených kamen. Není čas jíst, musíte přečíst tucty knih, které jste nestihli přečíst doposud, není čas spát protože si musíte nastudovat stohy a stohy materiálů právě toho co je naprosto neužitečné a do týdne po zkoušce už si ani nepamatujete, o čem přesně tento předmět vlastně byl...
Když jsme tohle utrpení úspěšně překonali, rozhoří se v nás zase malá jiskřička naděje, naděje, že další semestr bude o tolik lepší, nejen proto že nastane teplo a
léto, ale také proto, jak úžasně boží jste si zapsali přednášky. Kupodivu přichází po pár týdnech opět zklamání.
To co jste toužili studovat pro tu svobodu projevu a tvorby, možnosti projevit se... náhle dostává úplně jinou formu. "Profesor se nikdy neplete, student je holt debil" Váš názor buďto nikoho nezajímá, nebo při splnění úkolu kdy jste měli svůj názor vyjádřit na papír... se ani nikdo neobtěžuje ho přečíst. v druhém případě je váš názor špatný a je nutné ho změnit! "Blbečku!"
Taky je běžné, že některé věci prostě nikdy nepochopíte i kdyby jste chtěli sebevíc, protože když sám profesor na konci přednášky oznámí "Momentálně si nemohu vzpomenout na výsledek..." může vám být naprosto jasné, že tento člověk by vás dokázal naučit leda výmluvnosti.
Narůstá pocit beznaděje. Nějak přežijete i druhý semestr, zvládli jste pár bojů, ale skutečná bitva vás teprv čeká, a to s celým vysokoškolským systémem, který si dělá co chce, kdy chce, klidně vás pár týdnů před začátkem školy vyděsí jakýmsi nesmyslným upozorněním o nesplnění požadavků, přičemž to začnete řešit a dozvíte se, že ve skutečnosti se nic neděje, systém takhle rozeslal náhodné mejly několika studentům. Asi už toho měl taky dost, nebo se chtěl prostě pobavit.
-K-
